Jakým jazykem byla napsána Bible?

Písmo začínalo velmi primitivním jazykem a končilo jazykem ještě sofistikovanějším než angličtina.

Jazyková historie Bible zahrnuje tři jazyky: hebrejštinu, koine V průběhu staletí, kdy byl Starý zákon vytvářen, se hebrejština vyvíjela a získávala prvky, které usnadňovaly čtení a psaní.

První slova Pentateuchu napsal Mojžíš v roce 1400 př. n. l. Teprve o 3000 let později, v roce 1500 n. l., byla celá Bible přeložena do češtiny, což z ní činí jednu z nejstarších existujících knih. Navzdory svému stáří považují křesťané Bibli za aktuální a aktuální, protože se jedná o inspirované Boží slovo.

Hebrejština: jazyk Starého zákona

Hebrejština patří do skupiny semitských jazyků, rodiny starověkých jazyků v oblasti úrodného půlměsíce, kam patří akkadština, nářečí Nimroda z Genesis 10, ugaritština, jazyk Kanaánců, a aramejština, běžně používaná v perské říši.

Hebrejština se psala zprava doleva a skládala se z 22 souhlásek. V nejstarší podobě se všechna písmena skládala dohromady. Později se přidávaly tečky a výslovnostní značky, aby se jazyk lépe četl. S rozvojem jazyka se přidávaly samohlásky, aby se objasnila slova, která se stala nejasnými.

Ve stavbě věty v hebrejštině může být na prvním místě sloveso, za ním následuje podstatné jméno nebo zájmeno a předměty. Protože je toto pořadí slov velmi odlišné, nelze hebrejskou větu přeložit do češtiny doslovně. Další komplikací je, že hebrejské slovo může nahradit běžně používaný výraz, který musel čtenář znát.

Různé hebrejské dialekty zavedly do textu cizí slova. Například Genesis obsahuje některé egyptské výrazy, zatímco Jozue, Soudců a Rút obsahují kenaanské termíny. Některé prorocké knihy používají babylonská slova, ovlivněná exilem.

Skok ve srozumitelnosti přineslo dokončení Septuaginty, překladu hebrejské Bible do řečtiny z roku 200 př. n. l. Toto dílo zahrnovalo 39 kanonických knih Starého zákona a také některé knihy napsané po Malachiášovi a před Novým zákonem. Jak se Židé v průběhu let rozcházeli z Izraele, zapomněli číst hebrejsky, ale uměli číst řecky, což byl běžný jazyk té doby.

Řečtina otevřela Nový zákon pohanům

Když bibličtí autoři začali psát evangelia a epištoly, opustili hebrejštinu a přešli na lidový jazyk své doby, koine Řečtina byla sjednocujícím jazykem, který se rozšířil během výbojů Alexandra Velikého, jehož snahou bylo helenizovat nebo rozšířit řeckou kulturu po celém světě. Alexandrova říše zahrnovala Středomoří, severní Afriku a část Indie, takže používání řečtiny se stalo převládajícím.

Řečtinou se mluvilo a psalo snadněji než hebrejštinou, protože používala kompletní abecedu včetně samohlásek. Měla také bohatou slovní zásobu, která umožňovala přesné významové odstíny. Příkladem jsou čtyři různá slova pro lásku, která řečtina používá v Bibli.

Další výhodou bylo, že řečtina zpřístupnila Nový zákon pohanům neboli nežidům. To bylo nesmírně důležité pro evangelizaci, protože řečtina umožňovala pohanům číst evangelia a epištoly a rozumět jim.

Aramejština dodala Bibli příchuť

Ačkoli aramejština nebyla hlavní součástí biblického textu, byla použita v několika částech Písma. Aramejština se běžně používala v Perské říši; po exilu Židé přinesli aramejštinu zpět do Izraele, kde se stala nejrozšířenějším jazykem.

Hebrejská Bible byla přeložena do aramejštiny, tzv. targum, v období druhého chrámu, které trvalo od roku 500 př. n. l. do roku 70 n. l. Tento překlad se četl v synagogách a používal se k výuce.

Biblické pasáže, které se původně objevily v aramejštině, jsou Daniel 2-7; Ezdráš 4-7 a Jeremiáš 10,11. Aramejská slova jsou zaznamenána i v Novém zákoně:

• Talitha qumi ("Děvčátko nebo děvčátko, vstaň!") Marek 5:41
• Ephatha ("Otevřete") Marek 7:34
• Eli, Eli, lema sebaqtani (Ježíšův výkřik z kříže: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?") Marek 15:34, Matouš 27:46.
• Abba ("Otec") Římanům 8:15; Galatským 4:6
• Maranatha ("Pane, přijď!") 1. Korintským 16:22

Překlady do češtiny

Vlivem Římské říše přijala raná církev latinu jako svůj úřední jazyk. V roce 382 n. l. pověřil papež Damasus I. Jeronýma, aby vytvořil latinskou Bibli. Pracoval v klášteře v Betlémě a nejprve přeložil Starý zákon přímo z hebrejštiny, čímž snížil možnost vzniku chyb, pokud by použil Septuagintu.běžná řeč té doby, vyšla kolem roku 402 n. l.

Vulgáta byla oficiálním textem téměř 1000 let, ale tyto bible se kopírovaly ručně a byly velmi drahé. Kromě toho většina obyčejných lidí neuměla číst latinsky. První kompletní anglickou bibli vydal John Wycliffe v roce 1382, přičemž jako zdroj použil především Vulgátu. Následoval Tyndalův překlad kolem roku 1535 a Coverdalův překlad v roce 1535. Reformace vedla kpříval překladů, a to jak v angličtině, tak v dalších místních jazycích.

Mezi dnes běžně používané anglické překlady patří King James Version z roku 1611, American Standard Version z roku 1901, Revised Standard Version z roku 1952, Living Bible z roku 1972, New International Version z roku 1973, Today's English Version (Good News Bible) z roku 1976, New King James Version z roku 1982 a English Standard Version z roku 2001.

Zdroje

• Biblický almanach ; J.I. Packer, Merrill C. Tenney; William White Jr., editoři
• Jak se dostat k Bibli ; Stephen M. Miller
• Christiancourier.com
• Jewishencyclopedia.com
• Historyworld.net